Jedeme… Pokud zrovna nestostojíme

 

Tentokrát jsme plánování nechali až na poslední chvíli, ale o to intenzivněji přípravy probíhaly. Po celém víkendu nad norskou mapou máme základní kostru cesty. Nedílnou součástí plánu je samozřejmě také naše již ověřené umění improvizace.

 

 

Zbývalo už jen nachystat obytňák a nakoupit zásoby (hlavně CH3CH2OH neboli CéHáElAáEsTé po našem Chlast :-) ). To všechno jsme stihli během posledního víkendu před odjezdem, i když nám to dalo docela zabrat a do postele jsme se dostali až hodně po půlnoci. V pondělí se naše cesty na krátko rozešly. Já jsem vyrazil na Moravu dobalit a vyzvednout náš pojízdný hotel, Ája musela ještě do práce. Odjezd byl stanoven na úterý 7.6. v 16h u T-mobilu na Roztylech. Po dobalení všech věcí jsem nakonec vyrazil z Doloplaz v 13:15. 

 

 

Předpokládal jsem, že úterní brzké odpoledne nebude znamenat komplikace na D1. Víc jsem se snad ani přepočítat nemohl. Na 66km hrály kamiony honičku a výsledkem bylo zavření dálnice. Zakukal jsem tam na víc než hodinu :-(. Přes počáteční komplikace nakonec v 17:15 vyrážíme. Cílem prvního dne je kemp v Senftenbergu u Lužických jezer. Prahou se propleteme celkem rychle a já si užívám krásný povrch Dé Osmičky. Od dnešního dne už nebudu dál označovat silnici D1 dálnicí. Kombinace hustého provozu, spousty kamionů, obrovského počtu uzavírek a to vše okořeněné povrchem jako z Marsu způsobuje, že D1 je pro řidiče jedoucí rychlostí nižší než 130 km/h skoro nesjízdná.

 

 

Ale zpátky k naší cestě.

 

Protože navigace ukazuje dojezd do kempu v 20:15 pro jistotu volá Ája na recepci, abychom zjistili jakou mají otevírací dobu. Ups…. Z výrazu v Alčině tváři odezírám první komplikace. Recepce zavírá v 20:00 přesně a paní nejeví žádnou snahu vyjít vstříc. Prostě má v osm padla a basta. Riskli jsme to s nadějí, že tam buď někoho ještě stihneme anebo se dovnitř nějak dostaneme. Na místo přijíždíme v 20:10, na recepci tvrdá klika a závora se ošidit nedá :-( Naštěstí dostaneme tip od číšníka z kempové restaurace na parkovací místo pro karavany na břehu stejného jezera jen pár kilometrů odsud. Ke komfortu kempu to má sice daleko, ale pro dnešek nám to nevadí.Parkujeme, ohříváme segedínský guláš a jdeme se zabydlovat. Vzhledem k velikosti Zafiry a skutečnosti, že cestujeme jen ve dvou, máme místa víc než dost. Průběžně snižujeme množství vína, kterého máme víc než povolují Norské limity a chystáme se spát.

 

Fotofoto mapa

Zbývalo už jen nachystat obytňák a nakoupit zásoby (hlavně CH3CH2OH neboli CéHáElAáEsTé po našem Chlast :-) )

To všechno jsme stihli během posledního víkendu před odjezdem, i když nám to dalo docela zabrat a do postele jsme se dostali až hodně po půlnoci. V pondělí se naše cesty na krátko rozešly. Já jsem vyrazil na Moravu dobalit a vyzvednout náš pojízdný hotel, Ája musela ještě do práce.

Odjezd byl stanoven na úterý 7.6. v 16h u T-mobilu na Roztylech. Po dobalení všech věcí jsem nakonec vyrazil z Doloplaz v 13:15. 

foto auto

Předpokládal jsem, že úterní brzké odpoledne nebude znamenat komplikace na D1. Víc jsem se snad ani přepočítat nemohl. Na 66km hrály kamiony honičku a výsledkem bylo zavření dálnice. Zakukal jsem tam na víc než hodinu :-(. Přes počáteční komplikace nakonec v 17:15 vyrážíme.

Cílem prvního dne je kemp v Senftenbergu u Lužických jezer. Prahou se propleteme celkem rychle a já si užívám krásný povrch Dé Osmičky. Od dnešního dne už nebudu dál označovat silnici D1 dálnicí. Kombinace hustého provozu, spousty kamionů, obrovského počtu uzavírek a to vše okořeněné povrchem jako z Marsu způsobuje, že D1 je pro řidiče jedoucí rychlostí nižší než 130 km/h skoro nesjízdná.

foto z D1

 Ale zpátky k naší cestě. 

Protože navigace ukazuje dojezd do kempu v 20:15 pro jistotu volá Ája na recepci, abychom zjistili jakou mají otevírací dobu. Ups…. Z výrazu v Alčině tváři odezírám první komplikace. Recepce zavírá v 20:00 přesně a paní nejeví žádnou snahu vyjít vstříc. Prostě má v osm padla a basta. 

Riskli jsme to s nadějí, že tam buď někoho ještě stihneme anebo se dovnitř nějak dostaneme. Na místo přijíždíme v 20:10, na recepci tvrdá klika a závora se ošidit nedá :-( Naštěstí dostaneme tip od číšníka z kempové restaurace na parkovací místo pro karavany na břehu stejného jezera jen pár kilometrů odsud. 

Parkujeme, ohříváme segedínský guláš a jdeme se zabydlovat. Vzhledem k velikosti Zafiry a skutečnosti, že cestujeme jen ve dvou, máme místa víc než dost. Průběžně snižujeme množství vína, kterého máme víc než povolují Norské limity a chystáme se spát.

FotoTentokrát jsme plánování nechali až na poslední chvíli, ale o to intenzivněji přípravy probíhaly. Po celém víkendu nad norskou mapou máme základní kostru cesty. Nedílnou součástí plánu je naše ověřené umění improvizace.

foto mapa

Zbývalo už jen nachystat obytňák a nakoupit zásoby (hlavně CH3CH2OH neboli CéHáElAáEsTé po našem Chlast :-) )

To všechno jsme stihli během posledního víkendu před odjezdem, i když nám to dalo docela zabrat a do postele jsme se dostali až hodně po půlnoci. V pondělí se naše cesty na krátko rozešly. Já jsem vyrazil na Moravu dobalit a vyzvednout náš pojízdný hotel, Ája musela ještě do práce.

Odjezd byl stanoven na úterý 7.6. v 16h u T-mobilu na Roztylech. Po dobalení všech věcí jsem nakonec vyrazil z Doloplaz v 13:15. 

foto auto

Předpokládal jsem, že úterní brzké odpoledne nebude znamenat komplikace na D1. Víc jsem se snad ani přepočítat nemohl. Na 66km hrály kamiony honičku a výsledkem bylo zavření dálnice. Zakukal jsem tam na víc než hodinu :-(. Přes počáteční komplikace nakonec v 17:15 vyrážíme.

Cílem prvního dne je kemp v Senftenbergu u Lužických jezer. Prahou se propleteme celkem rychle a já si užívám krásný povrch Dé Osmičky. Od dnešního dne už nebudu dál označovat silnici D1 dálnicí. Kombinace hustého provozu, spousty kamionů, obrovského počtu uzavírek a to vše okořeněné povrchem jako z Marsu způsobuje, že D1 je pro řidiče jedoucí rychlostí nižší než 130 km/h skoro nesjízdná.

foto z D1

 Ale zpátky k naší cestě. 

Protože navigace ukazuje dojezd do kempu v 20:15 pro jistotu volá Ája na recepci, abychom zjistili jakou mají otevírací dobu. Ups…. Z výrazu v Alčině tváři odezírám první komplikace. Recepce zavírá v 20:00 přesně a paní nejeví žádnou snahu vyjít vstříc. Prostě má v osm padla a basta. 

Riskli jsme to s nadějí, že tam buď někoho ještě stihneme anebo se dovnitř nějak dostaneme. Na místo přijíždíme v 20:10, na recepci tvrdá klika a závora se ošidit nedá :-( Naštěstí dostaneme tip od číšníka z kempové restaurace na parkovací místo pro karavany na břehu stejného jezera jen pár kilometrů odsud. 

Parkujeme, ohříváme segedínský guláš a jdeme se zabydlovat. Vzhledem k velikosti Zafiry a skutečnosti, že cestujeme jen ve dvou, máme místa víc než dost. Průběžně snižujeme množství vína, kterého máme víc než povolují Norské limity a chystáme se spát.

Fotojsme plánování nechali až na poslední chvíli, ale o to intenzivněji přípravy probíhaly. Po celém víkendu nad norskou mapou máme základní kostru cesty. Nedílnou součástí plánu je naše ověřené umění improvizace.

foto mapa

Zbývalo už jen nachystat obytňák a nakoupit zásoby (hlavně CH3CH2OH neboli CéHáElAáEsTé po našem Chlast :-) )

To všechno jsme stihli během posledního víkendu před odjezdem, i když nám to dalo docela zabrat a do postele jsme se dostali až hodně po půlnoci. V pondělí se naše cesty na krátko rozešly. Já jsem vyrazil na Moravu dobalit a vyzvednout náš pojízdný hotel, Ája musela ještě do práce.

Odjezd byl stanoven na úterý 7.6. v 16h u T-mobilu na Roztylech. Po dobalení všech věcí jsem nakonec vyrazil z Doloplaz v 13:15. 

foto auto

Předpokládal jsem, že úterní brzké odpoledne nebude znamenat komplikace na D1. Víc jsem se snad ani přepočítat nemohl. Na 66km hrály kamiony honičku a výsledkem bylo zavření dálnice. Zakukal jsem tam na víc než hodinu :-(. Přes počáteční komplikace nakonec v 17:15 vyrážíme.

Cílem prvního dne je kemp v Senftenbergu u Lužických jezer. Prahou se propleteme celkem rychle a já si užívám krásný povrch Dé Osmičky. Od dnešního dne už nebudu dál označovat silnici D1 dálnicí. Kombinace hustého provozu, spousty kamionů, obrovského počtu uzavírek a to vše okořeněné povrchem jako z Marsu způsobuje, že D1 je pro řidiče jedoucí rychlostí nižší než 130 km/h skoro nesjízdná.

foto z D1

 Ale zpátky k naší cestě. 

Protože navigace ukazuje dojezd do kempu v 20:15 pro jistotu volá Ája na recepci, abychom zjistili jakou mají otevírací dobu. Ups…. Z výrazu v Alčině tváři odezírám první komplikace. Recepce zavírá v 20:00 přesně a paní nejeví žádnou snahu vyjít vstříc. Prostě má v osm padla a basta. 

Riskli jsme to s nadějí, že tam buď někoho ještě stihneme anebo se dovnitř nějak dostaneme. Na místo přijíždíme v 20:10, na recepci tvrdá klika a závora se ošidit nedá :-( Naštěstí dostaneme tip od číšníka z kempové restaurace na parkovací místo pro karavany na břehu stejného jezera jen pár kilometrů odsud. 

Parkujeme, ohříváme segedínský guláš a jdeme se zabydlovat. Vzhledem k velikosti Zafiry a skutečnosti, že cestujeme jen ve dvou, máme místa víc než dost. Průběžně snižujeme množství vína, kterého máme víc než povolují Norské limity a chystáme se spát.

FotoTentokrát jsme plánování nechali až na poslední chvíli, ale o to intenzivněji přípravy probíhaly. Po celém víkendu nad norskou mapou máme základní kostru cesty. Nedílnou součástí plánu je naše ověřené umění improvizace.

foto mapa

Zbývalo už jen nachystat obytňák a nakoupit zásoby (hlavně CH3CH2OH neboli CéHáElAáEsTé po našem Chlast :-) )

To všechno jsme stihli během posledního víkendu před odjezdem, i když nám to dalo docela zabrat a do postele jsme se dostali až hodně po půlnoci. V pondělí se naše cesty na krátko rozešly. Já jsem vyrazil na Moravu dobalit a vyzvednout náš pojízdný hotel, Ája musela ještě do práce.

Odjezd byl stanoven na úterý 7.6. v 16h u T-mobilu na Roztylech. Po dobalení všech věcí jsem nakonec vyrazil z Doloplaz v 13:15. 

foto auto

Předpokládal jsem, že úterní brzké odpoledne nebude znamenat komplikace na D1. Víc jsem se snad ani přepočítat nemohl. Na 66km hrály kamiony honičku a výsledkem bylo zavření dálnice. Zakukal jsem tam na víc než hodinu :-(. Přes počáteční komplikace nakonec v 17:15 vyrážíme.

Cílem prvního dne je kemp v Senftenbergu u Lužických jezer. Prahou se propleteme celkem rychle a já si užívám krásný povrch Dé Osmičky. Od dnešního dne už nebudu dál označovat silnici D1 dálnicí. Kombinace hustého provozu, spousty kamionů, obrovského počtu uzavírek a to vše okořeněné povrchem jako z Marsu způsobuje, že D1 je pro řidiče jedoucí rychlostí nižší než 130 km/h skoro nesjízdná.

foto z D1

 Ale zpátky k naší cestě. 

Protože navigace ukazuje dojezd do kempu v 20:15 pro jistotu volá Ája na recepci, abychom zjistili jakou mají otevírací dobu. Ups…. Z výrazu v Alčině tváři odezírám první komplikace. Recepce zavírá v 20:00 přesně a paní nejeví žádnou snahu vyjít vstříc. Prostě má v osm padla a basta. 

Riskli jsme to s nadějí, že tam buď někoho ještě stihneme anebo se dovnitř nějak dostaneme. Na místo přijíždíme v 20:10, na recepci tvrdá klika a závora se ošidit nedá :-( Naštěstí dostaneme tip od číšníka z kempové restaurace na parkovací místo pro karavany na břehu stejného jezera jen pár kilometrů odsud. 

Parkujeme, ohříváme segedínský guláš a jdeme se zabydlovat. Vzhledem k velikosti Zafiry a skutečnosti, že cestujeme jen ve dvou, máme místa víc než dost. Průběžně snižujeme množství vína, kterého máme víc než povolují Norské limity a chystáme se spát.

FotoTentokrát jsme plánování nechali až na poslední chvíli, ale o to intenzivněji přípravy probíhaly. Po celém víkendu nad norskou mapou máme základní kostru cesty. Nedílnou součástí plánu je naše ověřené umění improvizace.

foto mapa

Zbývalo už jen nachystat obytňák a nakoupit zásoby (hlavně CH3CH2OH neboli CéHáElAáEsTé po našem Chlast :-) )

To všechno jsme stihli během posledního víkendu před odjezdem, i když nám to dalo docela zabrat a do postele jsme se dostali až hodně po půlnoci. V pondělí se naše cesty na krátko rozešly. Já jsem vyrazil na Moravu dobalit a vyzvednout náš pojízdný hotel, Ája musela ještě do práce.

Odjezd byl stanoven na úterý 7.6. v 16h u T-mobilu na Roztylech. Po dobalení všech věcí jsem nakonec vyrazil z Doloplaz v 13:15. 

foto auto

Předpokládal jsem, že úterní brzké odpoledne nebude znamenat komplikace na D1. Víc jsem se snad ani přepočítat nemohl. Na 66km hrály kamiony honičku a výsledkem bylo zavření dálnice. Zakukal jsem tam na víc než hodinu :-(. Přes počáteční komplikace nakonec v 17:15 vyrážíme.

Cílem prvního dne je kemp v Senftenbergu u Lužických jezer. Prahou se propleteme celkem rychle a já si užívám krásný povrch Dé Osmičky. Od dnešního dne už nebudu dál označovat silnici D1 dálnicí. Kombinace hustého provozu, spousty kamionů, obrovského počtu uzavírek a to vše okořeněné povrchem jako z Marsu způsobuje, že D1 je pro řidiče jedoucí rychlostí nižší než 130 km/h skoro nesjízdná.

foto z D1

 Ale zpátky k naší cestě. 

Protože navigace ukazuje dojezd do kempu v 20:15 pro jistotu volá Ája na recepci, abychom zjistili jakou mají otevírací dobu. Ups…. Z výrazu v Alčině tváři odezírám první komplikace. Recepce zavírá v 20:00 přesně a paní nejeví žádnou snahu vyjít vstříc. Prostě má v osm padla a basta. 

Riskli jsme to s nadějí, že tam buď někoho ještě stihneme anebo se dovnitř nějak dostaneme. Na místo přijíždíme v 20:10, na recepci tvrdá klika a závora se ošidit nedá :-( Naštěstí dostaneme tip od číšníka z kempové restaurace na parkovací místo pro karavany na břehu stejného jezera jen pár kilometrů odsud. 

Parkujeme, ohříváme segedínský guláš a jdeme se zabydlovat. Vzhledem k velikosti Zafiry a skutečnosti, že cestujeme jen ve dvou, máme místa víc než dost. Průběžně snižujeme množství vína, kterého máme víc než povolují Norské limity a chystáme se spát.

Foto