Konečně Norsko!!!

09.06.2016 23:36
Konečně Norsko!!!
Po večerní zatažené obloze nás ráno vytahuje z postele zase sluíčko. Doufáme, že si hezké počasí nevyplýtváme během cestovních dní a užijeme si oskara i v Norsku. Ranní procedura nám tentokrát zabere hodinu a půl. Pomalu se z toho stává rutina a zrychlujeme. Po výborném kafíčku vyrážíme něco po půl desáté. Protože jsme si včera cestu trochu zkrátili, nepředpokládáme, že bychom se dnes dostali až do Osla, tak jak to bylo úplně v plánu. Do navigace ho sice zadáváme jako cíl, ale 750km a 8,5h cesty vypadá děsivě. No nic, asi to zapíchneme někde po cestě.
Jedinou zajímavostí po cestě je přejezd mostu mezi Kodaní a Malmö přes Öresundskou úžinu.  Je to druhý největší pevný most na světě. Celková vzdálenost mezi městy je asi 16 km, z toho most měří téměř 8 km. Zbývající část trasy vede podmořským tunelem (3,5 km) a po uměle vytvořeném odstrově (4 km). V Kodani jsme po necelých dvou hodinách pohodové jízdy, polední provoz je celkem v pohodě, Dánsko je první zemí, kde nás nezdržela žádná kolona :-). Nejprve vjíždíme do tunelu a po přejezdu ostrova už jsme na mostě. Kocháme se výhledem na 204 metrů vysoké pylony, Malmö a skupinu větrných elektráren postavených přímo na moři.
foto most
Na švédské straně následuje ta méně příjemná část přejezdu – platba mýtného. Sympatická paní za přepážkou po sdělení částky přestává býti  sympatickou. 108 € za jeden přejezd je skoro dvojnásobek toho, co u nás zaplatíme za rok a všechny dálnice. Asi taky proto D1 vypadá, jak vypadá..
Za mostem ještě proběhne formální hraniční kontrola a hurá do Švédska. Chceme si most vyfotit ještě z pevniny, tak v Malmö sjíždíme a hledáme cestu k pobřeží. Jenže krátká stavební sezona je v plném proudu a než se k němu dostaneme, trvá to déle, než jsme chtěli. Ale nakonec se zadařilo, tak je to fuk.
foto most
Pak už mažeme směr Oslo a uvidíme, kde skončíme. Po cestě ještě zastavujeme na pozdní oběd. Včera jsme skunk-pao nedojedli, tak ho  na jednom z odpočívadel ohříváme a spořádáme.
foto oběd
Po obědě si Ája dává na hodinku šlofíka. Probouzí se až těsně před Göteborgem. Právě včas na to, aby nezmeškala dnešní dávku dálničních kolon. Odpolední špička a roztrhaná pneumatika náklaďáku nás zdrží skoro hodinu. Jestli jsem ve skrytu duše doufal, že dnes Oslo dáme, tak teď už mě optimismus opustil. Navigace ukazuje případný dojezd až o půl deváté… 
 Jenže čím víc se dostáváme na sever, tím víc nás mate prodlužující se den. Venku je sluníčko pořád hodně vysoko a proto nám nepřijde, že už je tak pozdě. Najednou jsme na norských hranicích. Na lustraci jsme připraveni. Pivo jsem ráno schoval tak, že ho žádnej celník nemůže najít :-). Pro neznalé – do Norska platí celkem přísné limity na dovoz alkoholu. S tím co máme s sebou limit s přehledem překračujeme, takže jsou z nás v podstatě pašeráci. Celníků je všude kolem hafo, stejně jako prohlížených aut a to je naše spása, protože si nás nikdo nevšímá. Norské hranice překračujeme bez zastavení a upalujeme dál směr Oslo. Teď už zbývá asi jen hodina a půl. To dáme!!!
A taky že jo! Dnešní večeře bude s výhledem na večerní Oslo.
foto Oslo
Sice to byl nářez, ale únava se po vítězném zápase rychle vstřebá. Dnes jsme ujeli 761 km a trvalo nám to skoro deset hodin. 
Celkem jsme z Doloplaz do Osla najeli 1.702 km za necelých 25 hodin za volantem. Zítra nás čeká přesun k národnímu parku Jotunheimen a v sobotu snad už první výlet do přírody. Předpověď vypadá nadějně, tak snad to vydrží…
 
Po večerní zatažené obloze nás ráno vytahuje z postele zase sluíčko. Doufáme, že si hezké počasí nevyplýtváme během cestovních dní a užijeme si Oskara i v Norsku. Ranní procedura nám tentokrát zabere hodinu a půl. Pomalu se z toho stává rutina a zrychlujeme. Po výborném kafíčku vyrážíme něco po půl desáté. Protože jsme si včera cestu trochu zkrátili, nepředpokládáme, že bychom se dnes dostali až do Osla, tak jak to bylo úplně v plánu. Do navigace ho sice zadáváme jako cíl, ale 750km a 8,5h cesty vypadá děsivě. No nic, asi to zapíchneme někde po cestě.
 
Jedinou zajímavostí vytipovanou po cestě je přejezd mostu mezi Kodaní a Malmö přes Öresundskou úžinu. Je to druhý největší pevný most na světě. Celková vzdálenost mezi městy je asi 16 km, z toho most měří téměř 8 km. Zbývající část trasy vede podmořským tunelem (3,5 km) a po uměle vytvořeném ostrově (4 km). V Kodani jsme po necelých dvou hodinách pohodové jízdy, polední provoz je celkem v pohodě, Dánsko je první zemí, kde nás nezdržela žádná kolona :-). Nejprve vjíždíme do tunelu a po přejezdu ostrova už jsme na mostě. Kocháme se výhledem na 204 metrů vysoké pylony, Malmö a skupinu větrných elektráren postavených přímo na moři.
 
 
Na švédské straně následuje ta méně příjemná část přejezdu – platba mýtného. Sympatická paní za přepážkou po sdělení částky přestává býti sympatickou. 108 € za jeden přejezd je skoro dvojnásobek toho, co u nás zaplatíme za rok a všechny dálnice. Asi taky proto D1 vypadá, jak vypadá..
 
Za mostem ještě proběhne formální hraniční kontrola a hurá do Švédska. Chceme si most vyfotit ještě z pevniny, Proto v Malmö sjíždíme z dálnice a hledáme cestu k pobřeží. Jenže krátká stavební sezona je v plném proudu a než se k němu přes uzavírky dostaneme, trvá to déle, než jsme chtěli. Ale nakonec se zadařilo, tak co už.
 
 
Pak už zase mažeme směr Oslo a uvidíme, kde skončíme. Po cestě ještě zastavujeme na pozdní oběd. Včera jsme skunk-pao nedojedli, tak ho  na jednom z odpočívadel ohříváme a spořádáváme.
 
 
Po obědě si Ája zase dává na hodinku šlofíka. Probouzí se až těsně před Göteborgem. Právě včas na to, aby nezmeškala dnešní dávku dálničních kolon. Odpolední špička a roztrhaná pneumatika náklaďáku nás zdrží skoro hodinu. Jestli jsem ve skrytu duše doufal, že dnes Oslo dáme, tak teď už mě optimismus opustil. Navigace ukazuje případný dojezd až o půl deváté… 
 
Jenže čím víc se dostáváme na sever, tím víc nás mate prodlužující se den. Venku je sluníčko pořád hodně vysoko a proto nám nepřijde, že už je tak pozdě. Najednou jsme na norských hranicích. Na lustraci jsme připraveni. Pivo jsem ráno schoval tak, že ho žádnej celník nemůže najít :-). Pro neznalé – do Norska platí celkem přísné limity na dovoz alkoholu. S tím co máme s sebou limit s přehledem překračujeme, takže jsou z nás v podstatě pašeráci. Celníků je všude kolem plno, stejně jako prohlížených aut a to je naše spása, protože si nás nikdo nevšímá. Norské hranice překračujeme bez zastavení a upalujeme dál směr Oslo. Teď už zbývá asi jen hodina a půl. To dáme!!!
 
A taky že jo! Dnešní večeře bude s výhledem na večerní Oslo.
 
 
Sice to byl nářez, ale únava se po úspěšném boji rychleji vstřebává. Dnešní skóre je 761 km za necelých deset hodin. 
 
Celkem jsme z Doloplaz až do Osla najeli přesně 1.702 km za necelých 25 hodin za volantem. Zítra nás čeká přesun k národnímu parku Jotunheimen a v sobotu snad už první výlet do přírody. Předpověď počasí vypadá nadějně, tak to snad vydrží…
 

 

Komentáře

Pozdrav z putování do Klokot

Mamka | 11.06.2016

Zdravíme do Norska!Věřím,že se vám budou pěší túry líbit a budete mít krásné zážitky.jako my s Ivou na cestě do Klokot.Děkujeme za poutavé vyprávění a už se těšíme na další.Mamka+teta Iva

(y) to se mi líbí

Janča | 10.06.2016

Ahoj švagře a ségro, je super, že jste zase na své cestě rozjeli svůj sdílený deníček :) jsem na zdravotním kurzu a po přednáškách je tenhle deníček skvělím odreagováním :) děkuji vám moc. Užívejte dovolené, přeji pěkné počasí a hlavně ať nepotřebujete nic z toho, co se tu učím já :)
PS.: pozdravujte Opičku ;)

Re: (y) to se mi líbí

Alča | 10.06.2016

Čau ségra! :) Díky za vzkaz a užij si kurz!

Super!

Olda | 10.06.2016

Zdravím a pozdravuju! Užijte si cestu a těším se na další fotky. Předpokládám, že tohle Noři nečtou, takže - kdes měl ten chlast?:)

Re: Super!

Pašerák | 10.06.2016

Hoj, pivo jsem schoval k plynovému kotli na ohřev vody a topení, ke kterému se dá dostat jen přes skříňku, kde máme hadry. Dvířka k němu nejsou vidět, takže by o nich musel vědět ;-)

Hladová "Safira"

Táta | 10.06.2016

Ahoj šofére. Jak se na tebe tváří hladové oko na přístrojové desce Safiry ? Asi to stále ukazuje prázdnou nádrž? T.

Re: Hladová "Safira"

šofér | 10.06.2016

Hladové oko stále bliká a bliká. Celé Německo jsme jeli proti silnému větru a průměr stoupl na 12l/100km. Teď už to jde zase dolů, aktuálně máme 11,4l. Ale určitě to půjde ještě dolů. Potom, co jsme dokončili dálniční přesun jezdíme za 8-10l...

Nebude mít opička brášku?

Hanča D. | 10.06.2016

Zdárek Gregorovci! Jste hustý, každej večer vyrobit takovejhle článek ... to bych si brala dovolenou jenom na to psaní :-) Jestli bude Alča spinkat po obědě každý den, začnu si fakt myslet, že bude mít opička brášku. Pijete večer to vínko oba nebo jenom pan spisovatel? :-) Šťastnou cestu! H.

Re: Nebude mít opička brášku?

Spisovatel | 10.06.2016

Píšeme to hlavně pro sebe, až jednou budeme sedět doma na prdeli, tak budeme mít aspoň na co vzpomínat. A za to to stojí ;-)
Alča spinká kdy může, ale myslel jsem si, že se bráška opičce vyrábí trochu jinak :-)
Víno pijeme samozřejmě všichni. Teda abych byl přesnější začínáme pít všichni. S přibývajícím časem postupně členové výpravy odpadají a nejvíc vína zůstane pro ty nejvytrvalejší :-)

Přidat nový příspěvek

Vytvořte si www stránky zdarma! Webnode