Ledovec

12.02.2015 23:55

Středobodem dnešního dění byl jeden z nejsnáze dostupných ledovců - Foxův. Patří sice k těm menším, ale díky tomu u něj nebývá tak narváno jako třeba u ledovce Františka Josefa, který je jen asi 30km daleko. Včera jsme projížděli vesnicí, ze které se k němu vyráží a lidí tam bylo skoro jako na Václaváku.  To nás jenom utvrdilo, že jsme si vybrali ten správný.

Ještě před samotným výšlapem k ledovci jsme si naplánovali ranní procházku kolem jezera Matheson, ve kterém se za hezkého počasí zrcadlí nejvyšší hory Nového Zélandu - Mt. Tasman a Mt. Cook. To byl zase nápad. O půl sedmé zvoní budík a nám se po dlouhém večeru s blogem zase nechce vstávat. Nakonec se přinutíme a po rychlé snídani vyrážíme. Po cestě k jezeru pomalu vykukuje zpoza hor sluníčko a rozpouští opar, který se zatím vznáší nad zemí.

Když přicházíme k jezeru, na hladině se ještě drží zbytky oparu. Ale jinak je klidná, jako velké zrcadlo. Děkujeme Františkově babičce, která kolem něj vysázela vysoké stromy. Topoly to sice nebyly, ale účel splnily :-)

Kouzlo stromů funguje skoro přesně do deváté hodiny, pak se směr větru otáčí, hladina se zčeří a s odrazem je utrum. Když vidíme davy turistů valící se v 9:05 z parkoviště, je nám jich trochu líto, ale na druhou stranu, aspoň nám u jezera nepřekáželi. A taky se určitě víc vyspali. Jak už to chodí, něco za něco. My jsme rádi za svou volbu. Nedostatek spánku zažene cestovní presíčko uvařené s výhledem na osvětlené vrcholky, které jsou doslova na dosah ruky.

Pak přejíždíme k parkovišti pod ledovcem. Podle ukazatele zabere cesta k čelu ledovce asi půl hodinku. Před pár lety byla vyhlídka o několik set metrů blíž, ledovec rychle ustupuje. Na srovnávacích fotkách z let 2008 a 2014 je rozdíl v objemu neuvěřitelný. Až sem pojedeme příště, možná budeme muset výlet k ledovci z technických důvodů vynechat :-(

Od snídaně už odtálo hodně ledu, proto je čas na oběd. A kde jinde, než s výhledem na sunoucí se ledovec :-) Škoda jen, že se před námi hory zahalily do mraků. Ještě, že jsme si je stihli prohlédnout ráno.

Protože jsme všechno stihli rychleji, než jsme čekali, rozhodujeme se zkrátit si trochu zítřejší přejezd. Vydáváme se na cestu směr Te Anau, kde nás za dva dny čeká Milford trek. Po cestě se opět nemůžeme nabažit úžasných scenérií, kterými projíždíme. Třeba první pohled na jezero Hawea byl prostě dechberoucí...

Pro dnešek se s vámi loučíme a budeme se těšit zase zítra.