Mount Cook

19.02.2015 23:31

Původně jsme měli plánovaný volnější den na rekonvalescenci po Milfordu. Kafíčko v Queenstownu po cestě k jezeru Pukaki byl jediný pevný bod programu. Pro naše čtenáře nic moc zajímavého.

Po ranní poradě naší redakční rady jsme se shodli, že to našim věrným předplatitelům nemůžeme udělat a kompletně jsme změnili plán. Pravda, jistou roli v tom hrála i zhoršující se předpověď počasí v následujících dnech kolem nejvyšší hory Nového Zélandu - Mount Cooku. Kafíčko jsme zvládli v kavárně u cesty a pak už ukrajujeme kilometry na cestě k 3.724m vysoké dominantě Jižních Alp.

Jezero Pukaki leží jen pár desítek kilometrů od Mt. Cooku a je napájeno řekami, které stékají z ledovců na jeho svazích a v okolí. Má neuvěřitelnou světle tyrkysovou barvu a za hezkého počasí nenajdete lepší místo ze kterého by byl Mt. Cook vidět. To se bohužel taky projevuje v koncentraci žluťáků (tím nemáme na mysli autobusy StudentAgency, ale turisty z Asie, především Číny). Jsou jako sandflies - úplně všude.

Naštěstí jsou jako stádečko. Stačí se vyhnout oficiálně značeným vyhlídkovým místům a najít si svoje vlastní. A lepší...

Když už jsme byli tak blízko, chtěli jsme se podívat ještě na nějaký ten ledovec. Přece jen, až sem pojedeme příště, tak už tu možná nebudou. Vzhledem k pokročilejší hodině padla volba na jeden z těch dostupnějších - Tasmanův.

Za posledních 25 let ustoupil o více než 2km. Začátkem devadesátých let sahal ještě dál, než odkud jsme ho my fotili. Jeho tehdejší velikost je ještě patrná ze svahů hor na jeho bocích.

Protože jsme si dnes neužili skoro žádný adrenalin, nechávám Áju řídit kousek zpátky. Na parkovišti je to ještě sranda, ale na cestě už jde do tuhého. Pravá ruka neustále ťuká na okénko, ve snaze najít řadící páku. Po pár kilometrech se to naštěstí srovná. Ája totiž řadí "pětku" a několik dalších kilometrů je to zase nuda.

Pro jistotu se zase střídáme a jedeme hledat místo, kde dnes umístíme naši ložnici. Představu máme jasnou - na břehu jezera, s výhledem na hory a co nejdál od kobylek. Za více než dva týdny už máme docela praxi, tak to netrvá ani moc dlouho a jsme "doma".

Po rychlé večeři se ještě chvíli kocháme výhledem na Mt. Cook a pak už se pouštíme do reportáže o našem čtyřdenním putování po Fjordlandu. Sluničko mezitím zapadá a obloha se znovu vyjasňuje. Kam se hrabou všechny pětihvězdičkové hotely, náš Interhotel Svět jich má tisíce...