Mt. Taranaki

07.02.2015 23:45

Dnes nás čekal další z kratších treků, který měl být v ideálním případě zakončený krásnými výhledy na sopku Mt. Taranaki. Pro mě osobně to bylo TO, na co jsem se na Zélandu těšil nejvíc. Možná nevíte, že Mt. Taranaki zastoupil při natáčení filmu Poslední samuraj slavnou horu Fudži. Místní s oblibou říkají, že je to stydlivá hora, protože málokdy vykoukne z mraků, které se drží kolem jejího kužele. Nicméně my jsme udělali, co bylo v našich silách, abychom nedopadli jako na Tongariru. Překopali jsme program na následující čtyři dny, změnili jsme trajekt na Jižní ostrov a Vás jsme poprosili, ať nám držíte palce. Uznejte, že víc už udělat nešlo. :-) Takže podle toho, jak jste nám drželi palce si teď tipněte, jak to celé dopadlo...

Dozvíte se to už brzy... Jestli už někteří z vás samou nedočkavostí nesrolovali dolů na fotky a nepřipravili se tak o moment překvapení. :-)

Ale pěkně popořadě...

V noci jsme přestáli další vichřici a aby toho nebylo málo, teplota spadla někam k +5°C. Alča vytáhla svůj nový superluxusní spacák z pravého husího peří, který má dámskou komfortní teplotu -1,5°C a stejně jí byla zima. Já jsem svůj spacák ani nevytahoval. S komfortní teplotou +11°C bych klepal kosu úplně stejně jako nakonec pod dekou a peřinou.

Když jsme se ráno jako dva rampouchy vylomili z postele, čekalo nás příjemné překvapení. Obloha byla úplně bez mráčku. Posuďte sami. Ranní výhled z auta sliboval hezký výlet.

Jenže nás čekala ještě asi 45-ti minutová cesta autem na start stezky. Jak už to tady bývá zvykem, stydlivá hora měla zase tendenci se před námi začít schovávat. V 9:30 jsme na startu a vyrážíme směrem na Pouakai tarns - náhorní plošinu, na které jsou bažiny s jezírky ve kterých se za hezkého počasí hora zrdcadlí. Stezka stoupá s konstantním náklonem stále nahoru. Podle cedule dole by nám to mělo trvat 2,5h.

Hnáni touhou spatřit Mt. Taranaki dříve než se úplně zahalí, jsme to nahoru vyběhli za necelé dvě hodiny. A konečně se na nás trochu usmálo štěstí. Celou dobu byla hora ukrytá za kopcem na který jsme lezli. Objevila se až jsme byli úplně nahoře. A stálo to za to!

Pak už zbývalo jen najít to správné jezírko, nažhavit objektiv a popustit uzdu fantazii.

Jenže nic netrvá věčně a jak už jsme se nejednou přesvědčili, počasí na horách bývá nevyzpytatelné. Z ničeho nic přišel mrak a bylo po panoramatech...

Štěstí v neštěstí bylo, že už jsme měli fotek víc než dost, tak už jsme se aspoň přinutili vydat se na zpáteční cestu. Stačilo ujít pár set metrů, dostali jsme se z mraku a Mt. Taranaki se nám zase ukázal v celé své kráse.

A protože ani poslední člen naší výpravy nemohl přijít zkrátka, užila si taky opička svoji chvíli slávy :-)

Zítra se přesouváme trajektem na Jižní ostrov a načneme tak další část našeho dobrodružství. Sobota tady byla úžasná, ale za chvilku už končí. Přejeme vám, aby byla aspoň stejně tak příjemná i v našich luzích a hájích.

Dobrou noc