NP Dovrefjell

 

Do třetice všeho dobrého, aneb třetí národní park ve třech dnech. 

 

Turistický blok tří národních parků jsme zakončili dnes v NP Dovrefjell. Asi v poledne přijíždíme do  osady Kongsvoll a po značené trase se dostáváme do samotného parku. Hned u startu nás varuje nápis, že se v parku pohybují pižmoni severní a že se k nim nemáme přibližovat na méně než 200 metrů. Pižmoni se totiž v případě nebezpečí brání útokem. Potkat tohoto až půltunového drobečka na otevřené pláni a chtít si ho prohlédnout z blízka může být taky úplně posledním zážitkem. Na pevninské Evropě je NP Dovrefjell jedním ze dvou míst, kde se tato zvířata ještě vyskytují.

 

Ale my tady nejsme primárně kvůli pižmoňům, jdeme lovit jen a pouze výhledy po okolí. Tentokrát parkujeme v údolí, takže nás ze začátku čeká zase nabírání výškových metrů pěkně po svých. Sakra. Myslel jsem si, že jsme vybrali pohodovou procházku údolím.

 

 

Zanedlouho se dostáváme nad hranici lesa a před námi se otevírají výhledy daleko do krajiny. Sem tam prosvituje sluníčko a hra světla a stínu zážitek ještě umocňuje.

 

Po necelých dvou hodinách chůze, jen těsně před tím, než se chceme obrátit a vyrazit zpět k autu zpozorujeme skupinku asi osmi lidí. Všichni ukazují na něco ve křoví a pomalu se od něj vzdalují. Za chvíli z něj vyleze pižmoň, ale nikoho si naštěstí nevšímá. Mezitím všichni vytahují foťáky a fotí. My se nejdříve držíme v uctivé vzdálenosti, ale po chvíli nám otrne a jdeme trochu blíž, abychom také něco viděli. Pořád se ujišťujeme, že jsou před námi ještě jiné, pomalejší cíle pro útok a krok po kroku se přibližujeme.

 

 

Pižmoň se k nám nakonec otočí zadkem, tak to bereme jako znamení, že už na nás… Kašle. Tak i my na něj ukážeme zadky a vyrážíme nazpět. Po delší době o sobě dá zase vědět sluníčko a tak zastavujeme ještě na jednu občerstvovací přestávku. Já jsem věděl, že se ty vychlazené radlery budou hodit :-)

 

 

A na závěr ještě jeden pozdrav od Alči pro všechny čtenáře z T-Mobilu.