Snad příště

21.02.2015 22:32

Jak už jsme psali, dnešní  závěrečný den naší krátké ochutnávky Nového Zélandu měl být důstojným zakončením úžasné dovolené na druhé straně planety. Nevyšlo to sice úplně podle našich představ, ale aspoň máme o důvod víc ještě se sem vrátit (tím dalším je ještě Tongariro).

Čekal nás dlouhý náročný den, takže až jsme se vyhrabali z postele, udělali jsme si vydatnou snídani.

Jestli se kvůli něčemu těšíme zpátky, tak jste to na prvním místě vy, naši věrní čtenáři. Ale hned za vámi následuje pořádnej českej chleba. Ty místní veky už nám lezou krkem. :-)

Včera jsme si domluvili výlet za místní faunou v přístavním městečku Akaroa. A to ne ledajaký. Chtěli jsme si osedlat delfíny. V místních vodách žije velmi vzácný druh delfína - Hektorův. Jsou to nejmenší delfíni na světě (v průměru dorůstají do velikosti asi 1,5m) a nenajdete je nikde jinde, jen na Zélandu. Společnost, se kterou jsme jeli, se chlubí 98% úspěšností, že je při plavbě s nimi uvidíte a 83% pravděpodobností, že si s nimi zaplavete.

V domluvený čas jsme na místě a stejně jako dalších 10 žokejů se soukáme do potápěčských neoprénů. Kdybychom věděli, jaká to bude dřina, asi bychom si to rozmysleli. Nicméně podařilo se. Za chvíli se sice cítíme jako sardinka ve vlastní šťávě, ale snad už se brzo zchladíme.

Stevardka na lodi něco mele do mikrofonu, ale přes řev motorů ji stejně není slyšet. Z gestikulace pochopíme jaké jsou dva základní signály, až budeme ve vodě - všechno je OK a dostaňte mě odtud. :-)

Po chvíli nacházíme první kusy.

Zazní signál a všichni žokejové se řadí do startovních bloků.

Jenže mezitím se všichni delfíni stihli vypařit. Po chvíli plácání se ve vodě jdeme zpátky na loď. Zkusíme najít jiné oběti někde kousek dál. Jenže situace se znovu opakuje. Pak už posádka lodi usoudí, že z plavání nic nebude. Odplouváme ještě dál na širé moře, kde se občas delfíni kolem lodi objeví, ale jakmile zastavíme, nemají zájem si hrát a odplouvají.

Prý už je asi pozdě a plavou hledat místo na spaní. V čase, kdy jsme zkoušeli štěstí my, už se běžně nevyplouvá, tak na tom možná něco bude. Nevadí, aspoň jsme to zkusili. Třeba se to povede příště. Shodli jsme se totiž na tom, že to snad není naše poslední návštěva tohoto opravdového konce světa...