Tekapo

20.02.2015 23:46

Jezero Tekapo je druhým velkým ledovcovým jezerem pod Jižními Alpami. Na kopci Mt. John hned vedle něj se nachází vesmírná observatoř s kavárnou, ve městě je známá kaple a na březích jezera jsou podle průvodce hezké vycházkové trasy s výhledy na pískovcové útesy. Plán zněl jasně - stihnout všechno :-)

Jenže hned při první zastávce dostal náš plán nečekané trhliny. Kavárna na kopci byla plná kobylek. Na kafe jsme museli čekat snad dvacet minut a k tomu všemu se před námi sluníčko schovává do tvořících se dešťových mraků.

Operativně upravujeme plán. Místo procházky k útesům přečkáváme dešťové přeháňky na obědě a pak v supermarketu, kde doplňujeme zásoby. A protože nám cosi v autě začíná připomínat, že jsme se z Milford treku vrátili už před dvěma dny, zařazujeme do programu velké prádlo. :-) Podle předpovědi by už večer pršet nemělo.

Po bouřce se zase vyjasňuje, tak vyrážíme na krátkou procházku po pláži. Místní s oblibou říkají, že Nový Zéland je jediným místem, kde můžete během jednoho dne zažít všechna čtyři roční období. Sníh jsme tady sice ještě nezažili, ale počasí se tady občas mění z hodiny na hodinu.

Dnes se nám nechce vařit a proto večer vyrážíme "do centra" na večeři.

Turistická vesnice Tekapo na břehu stejnojmenného jezera má asi 315 obyvatel. Díky volnu v nejlidnatější zemi na světě (oslavují právě příchod nového roku) se jejich počet dočasně několikanásobně zvyšuje. Máme štěstí, ve vybrané restauraci se zrovna uvolnil jeden stůl. Jinak bychom si bez rezervace ani nevrzli. Ája si dává místní "specialitu" Fish & Chips a já degustační menu čtyř druhů mas (kuřecí, vepřové, hovězí a jehněčí). Maso mi přinášejí syrové na rozpáleném lávovém kameni a prý uvař si sám. Takže stejně "vaříme" a pak za to budou chtít ještě zaplatit :-)

Aspoň že nádobí dnes mýt nemusíme... Potom, co vyjdeme z restaurace a vidíme znovu se zatahující oblohu, vzpomínáme si na poslední praní. Tenkrát nám prádlo trochu zmoklo a proto raději přidáváme do kroku.

Po cestě ještě rozebíráme, jestli vůbec bude co sbírat. Prádlo visí na šňůře bez dohledu více než dvě hodiny. Dnes má vše ale šťastný konec. Takže vyčůrat, pomodlit, políbit futra, napsat článek na blog a spát... :-)