Zdravím cestovatele,je to nádhera,příště jedu s vámi,vysadíte mě na těch běžeckých tratích a až budete odjížděl,bude ze mě opravdová Neumanová.Přeji krásné putování.Pa mamka
Z Geirangeru k ledovci
15.06.2016 23:15
Dnes vstáváme dřív než obvykle, vyrážíme totiž první lodí na vyhlídkovou plavbu po Geiranger fjordu. Tento fjord je 15 km dlouhá větev fjordu Sunnylvsfjorden (26 km), který je vedlejší větví hlavního fjordu Storfjorden. Ten má délku asi 110 km (včetně Geirangeru). Docela mazec… Přestože jde vlastně o fjord třetího řádu, rozhodně není podřadný. Od roku 2005 je součástí světového dědictví UNESCO.
Proto je také vyhledávaným místem pro zaoceánské lodě, které sem připlouvají každý den v hojném počtu. My vyrážíme na malé kocábce, proplouváme kolem lodi Mein Schiff 1, která ráno stihla zakotvit v místním přístavu. Z blízka je obrovská, na délku má 264m, na šířku 32m. Na třinácti palubách se rekreuje téměř 2000 německých důchodců. Ty necháváme za sebou a otevírá se nám volný výhled na Geirangerfjord.
Po cestě potkáváme další megaloď. MSC Opera má ale smůlu, místo u mola už je obsazené. Bude muset zakotvit uprostřed fjordu a turisty vozit na břeh v dobytčácích.
Než úplně opustíme Geiranger, uděláme si procházku k vodopádům, na které jsme se dívali z kempu a celou noc nám hučely za hlavou.
Ujedeme pár kilometrů, naposledy se s fjordem vyfotíme a pak už ho definitivně necháváme za sebou.
Po serpentinách ne nepodobných těm z Trolí cesty stoupáme výš a výš. O adrenalinová setkání na úzkých cestách není nouze, párkrát dokonce musíme couvat. Safira se vytáhla. I s námi až do 1000 m.n.m. Na pár kilometrech. Jako bychom se dostali do jiného světa.
Další panoramatickou cestu máme úspěšně za sebou. Chvíli si oddechneme na státní a pak vzhůru za dalšími panoramaty. Budeme objíždět NP Jotunheimen z druhé strany. Jenže z těch panoramat asi moc nebude. Zatahuje se a začíná pršet. Sotva ujedeme pár kilometrů, zastavují nás práce na silnici. Týpek ve vestě nám s úsměvem sděluje, že cesta bude hodinu a půl zavřená. Hmmm, co teď... Otáčíme se a vracíme zpět do první vesnice. Na parkovišti u místního obchodu využíváme volného času a vaříme obědovečeři. Načasování bylo perfektní. Než jsme umyli nádobí, vidíme, že cesta je opět průjezdná. Vyrážíme. Sice stále prší, ale i tak má Domov obrů svoje kouzlo.
Stoupáme až do nejvyššího silničního sedla v severní Evropě, které leží ve výšce 1.434 m.n.m. Kdyby někdo chtěl tip, kam v červnu vyrazit na běžky, Evi, tak tady je sněhu vždycky dost :-) Reprezentační týmy v běžeckém lyžování tady pilně testují lyže na novou sezonu.
Kdo neví, co je horší než vystoupat po serpentinách 1500 m vysoko, tak věřte, že je to oněch 1500 m zase sjet dolů. Po cestě raději dvakrát zastavujeme, abychom nechali vychladnout brzdy. Přestávek využíváme k občerstvení a samozřejmě dalšímu focení všeho okolo. Po dvou hodinách jsme konečně zase dole…
Po noci strávené v kempu, tentokrát volíme spaní na divoko. Blížíme se k největšímu ledovci pevninské Evropy – Jostedalsbreenu. Hledání místa nám zabere víc času, protože je to tady samá vesnice nebo samota a nechceme nikomu parkovat pod okny. Nakonec se to podařilo. Trochu nám to tady připomíná místo, kde jsme spali jednu noc na Novém Zélandu. Jen ten vodopád je tady za odměnu navíc :-)
Komentáře
pozdravení
Zdena | 16.06.2016
Ahojte cestovatelé! Kochám se Vašima fotkama a komentáři k nim a musím říct, že je to jedním slovem - Nádhera!
Nabijte se co nejvíc energií z té překrásné přírody a hlavně na sebe dávejte pozor! Myslím na Vás! Pusu!
Zdena
Brzda
Filip | 16.06.2016
No jak tak pročítám vaše příspěvky, tak se mi zdá, že postupujete velmi rychle a s příjemnou pohodou ... příště vám přidám moje dva sviště a pro samé papání, bumbání, čůrání, kakání a hlášky "to je nuda" nebudete vnímat den mezi 6:00 a 20:30 hod natož, že jste v Norsku :o)
Re: Brzda
Martin | 16.06.2016
Díky za nabídku, ale radši si je hezky nechej ;-) Chceme si to v klidu užít, dokud můžeme.
Jednou na tom asi budeme stejně a to pak budu přemýšlet, kde seženu nějakého trola, kterému bych je nechal a ujel :-D
I když včera jsme tu viděli rodinku z Vysočiny se dvěma dětmi, odhadem tak dva a tři roky. Přijeli autem se stanem...
Měli jsme se jich asi zeptat, jak to dělají ;-)